Má dáti – dal
Bob Yara
Přišel čas, kdy musíš jít sám
životem,láskou a bůhví kam,
nezbývá než jít teď dál,
přišel čas: MÁ DÁTI - DAL
Jsou chvíle, chviličky,
v životě lidském, lidičky,
jsou dávno ty chviličky,
co člověk byl maličký.
Léta, jak dravý řeky proud,
běží a běží, dál a pryč,
nevrátíš okamžik, nebuď bloud,
návratu není, nemáš klíč.
Ať pohlédneš okem kamkoli,
co sluchem uslyšíš,
jsou chvíle v lidském životě,
kdy chceš mít navrch a účtuješ.
Není ti dopřáno sluchu,
ni porozumění, není kam,
zbývá jen samota a prázdno,
jak prázdný zůstává,
bez obrazu rám.
Mládí se mění dotykem let,
co zbude z marných snů?
Pro samý shon, spěch a let,
ubývá krásných dnů.
Co bylo tak krásné a mladé,
mizí pod prsty pryč,
pár všedních dnů zbude,
jako, když zahodíš klíč.
A tak je tu čas
i vše kolem nás,
chceme být sami
a netěší nás zájem,
to je ta chvíle,
v životě lidském,
to je ten čas:
MÁ DÁTI - DAL.
květen 2001